Prioritizace, plánování a šarlatánství
Co je uvnitř: co má společného magnetoterapie a wobenzym? A co laser?
Proces tréninku se celý točí okolo efektivity. Máme nějaký vymezený čas a prostředky a v těchto hranicích se snažíme dosáhnout nějakého výsledku. Je vcelku jedno jestli jsme dítě či dospělí, jestli hrajeme na flétnu nebo běháme. Máme omezený čas na trénink. A kdo tento čas využije efektivně, ten je pak lepší.
Jednoduché věci a činnosti se naučíme rychle. Dříve nebo později dosáhneme třeba 80% všech myslitelných schopností v daném oboru. U složitých věcí se ale přirozeně dostaneme na velmi nízká čísla. Například chodit se naučíme všichni a je vcelku jedno, jestli chodí miminko o měsíc dříve či později, protože po naprostou většinu života chodíme všichni stejně. Složité věci jsou pak třeba míčové hry, které pokud se je nenaučíme jako děti, už to později prostě nezvládneme.
Chybět nám bude právě efektivita učení a tréninku.
V dlouhodobém měřítku se tedy dostáváme, při uvažování o tréninku, na trošku zvláštní místo. Poodstoupíme a podíváme se nikoliv na jednu tréninkovou jednotku, ale podíváme se na měsíc, rok či dokonce celý život sportovce.
Uvidíme, že některé věci se musíme naučit dříve, než jiné. Navazují na sebe. Víme také, že v jistém období se učíme lépe motoriku a v jiném pak lépe rostou svaly. V regenerace se také v čase mění.
Je pak vcelku jedno, jestli se díváme na psa nebo psovoda.
Dokonce je to tak, že při pohledu na psovoda můžeme vidět několik psů – a ať už se překrývají nebo na sebe navazují, vývoj psovoda kriticky ovlivňuje to, kdy a jakého trénuje psa.
Předpokládám že si nikdo nebude plánovaně pořizovat několik různých plemen, aby se naučil řešit komplexní problémy. Nicméně je fakt, že práce s rozdílnými plemeny neskutečně rozšiřuje paletu schopností psovoda. V agility tento jev můžeme vidět krásně na tom, že úspěšní závodníci jsou i trenéři – a je vcelku jedno, jestli jsou to „dobří“ nebo „špatní“. Každý trenér totiž pomáhá řešit problémy klientů a sám se tak stává lepším, protože disponuje sám pouze omezenou skupinou psů.
Je to celé o statistice.
Jak může někdo rozumět výchově štěněte, pokud si za život vyzkouší práci jen se svým štěnětem. Prostě první netuším o čem to je, druhé už vím ale pes je zcela jiný a někdy okolo pátého psa má psovod možná nějakou drobnou zkušenost. Trenér, který má každý týden na tréninku nové štěně se ale dostane ročně třeba k padesáti psům, od kterých se sám něco dozví.
Desetkrát více psů, desetkrát větší efektivita.
Poměrně samostatnou kapitolou a velkým specifikem agility je fakt, kdy se z trenérů a svěřenců-klientů stávají soupeři na závodech. Nebo stav, kdy se role závodník – trenér prohazují a navzájem si „na sebe chodí“. Přirozeně tak na jednu stranu zvyšují efektivitu, do celého procesu ale vnáší obrovský sociální rozměr. To je ale téma na jiný článek.
Myšlenky o efektivitě vedou nezbytně k tomu, že se jí snažíme zvětšovat. Urychlit učení, urychlit regeneraci.
Kde je poptávka, vzniká i nabídka.
Koneckonců i tento článek i či zítřejší přednáška reaguje na poptávku. Opět je to o statistice, protože pokud připravuji desítky sportovců v jednom oboru, lze část zkušeností přenést i do jiných oborů. Mentální příprava agiliťáka je identická s přípravou atleta či cyklisty. Plánování sezóny směrem k efektivnímu rozložení zatížení má pak také identický základ.
Extrémní nabídka pro zlepšení efektivity sportovce je doping. Tím směrem jít úplně nemusíme, ale princip je stále stejný. Je to zkratka ke zlepšení efektivity.
Pojďme se pobavit ale o dvou existujících cestách, jak dosáhnout větší efektivity tréninku. Možností je více, ale vybral jsem dvě, jednou dlouho a trnitou a jednu krátkou a sluncem osvícenou
Cesta první – dlouhá a trnitá
Chcete skutečně vědět, co máte v daném okamžiku dělat? Ať už trénujete skokovku či svůj sprint, pokud chcete rozumět tomu co děláte, musíte mít rozsáhlé znalosti. Studovat studovat a zase studovat je jediná možnost. Bohužel, čas na studium nám bere čas z tréninku, takže nám nezbývá nic jiného, než se obrátit na odborníky. Toto uvažování dalo vzniknout roli trenérů. Jenže, jak zjistit kdo je dobrý? A limitem je také to, že nemáme většinou prostředky mít výživového poradce, trenéra i psychologa denně na telefonu. Proto musíme jako sportovci balancovat svoje vzdělání a vlastní trénink. Obojí je třeba. Proč je to cesta dlouhá a trnitá? Vzdělání chce čas a odborníci vyžadují zase peníze a také čas, protože se musí někam jet.
Prvním cílem vzdělání je ale právě plánování. Každá prosperující firma má plán a u sportovců tomu není jinak. Právě naplánování sezóny, kdy se věnovat síle, kdy rychlosti a kdy mentální přípravě – to jsou klíčové věci, se kterými je třeba u vlastního vzdělávání začít. Až poté se dívat blíže na konkrétní tréninkové jednotky.
Cesta druhá – krátká a sluncem osvícená
No a pak tu máme hlavní náplň dnešního článku. Zkratky. Hodně jsem váhal, jestli se vůbec v psaném textu do této problematiky pustit, protože existuje obrovské množství polopravd a omylů. Někdy jde o neznalost, jindy spíše o nekalou obchodní praktiku. V článku o hydrataci psa jsem zmiňoval i některé výživové doplňky.
Teď půjdu ještě dál.
Lidé pro svého psa udělají často více než pro sebe (skutečně – lidé dávkují léky pro sebe s větší chybovostí než pro svoje zvířata). Celý sport je pak spojen se vším možným co nám má urychlit regeneraci. Zlepšit výkon. Prakticky zadarmo, nebo rozhodně velmi levně. Jenže zatímco u sportovců máme jen je, u agility máme ještě toho psa. Prostor pro nefunkční doplňky a metody je tedy ještě o řád větší, než u běžných sportovců. Právě protože pro psa uděláme cokoliv, zatímco když se nám rozbije běžecká bota, koupíme si novou.
Kroužím okolo toho jak kole horké kaše, že? Naštěstí moje motivace je pouze předávání znalostí, takže mě nikdo nemůže podezřívat ze střetu zájmů. Který logicky mají výrobci, producenti a poskytovatelé následujících věcí.
Wobenzym
Tak a je to venku. První z řady svatých grálů domácí „sportovní medicíny“. Enzymatická léčka – ano léčba, protože Wobenzym je lék. Neexistuje nicméně žádná průkazná studie, která by účinky potvrzovala. Jak je toto možné, když je to „lék“? V celkem divokých porevolučních letech prostě registrace léků nebyla tak drsná jako dnes, takže zatímco všude ve světě je enzymoterapie v šuplíku alternativních metod, u nás je tomu jinak. Také studie potvrzující účinnost pocházejí, světě div se, od nás. Běžně prodávané výtažky z ananasu a papáji se pak prodávají na podporu trávení a jsou řádově levnější. Výsledek je tak doslova „na hovno“ protože trávení se po tomto léku skutečně zlepšuje.
Magnetoterapie
Největší pecku si nechávám na závěr. Neskutečně populární záležitost, která je klasickým příkladem celé skupiny metod. Je to totiž pasivní záležitost – nevyžaduje aktivitu a stačí pouze nákup. Slova jako „pulzní vlna“ působí na klienta podobně jako „elektrolyt“ a co by člověk neudělal po regeneraci svého psa.
Začneme tím jednodušším. Na kolena a zápěstí se prodávají náramky a pásky s magnetem, který pomáhá s bolestí v této oblasti. Neexistuje ale jediný důvod, proč by stálý magnet měl nějak ovlivnit cokoliv v živé tkáni. Tedy krom bankovního konta prodejce těchto pásků. Metoda nicméně existuje tisíce let, protože magnet se dával jako prášek do pití či přikládal na rány už ve starověku. Statické magnetické pole nemá ale žádný vliv na naše tělo.
Při studiu interakce magnetického pole s živou hmotou se zmiňují následující procesy:
Magnetickým polem mohou být ovlivněny spiny elektronů a nukleonů.. Není známo, že by tyto zásahy ovlivňovaly biologické procesy.
Změna propustnosti buněčných membrán je často zmiňovaný jev. Kvantitativní analýzy ukazují, že aby bylo dosaženo takového efektu, muselo by být použito pole s indukcí o několik řádů přesahující indukci polí používaných ve fyzikální medicíně splňující další podmínky.
Ovlivnění toku krve je možné, protože proudící krev je vodič pohybující se v magnetickém poli. Kvantitativní analýza poměrů ukazuje, že i při magnetických indukcích používaných při nukleární magnetické rezonanci (jednotky Tesla) jsou síly malé a zejména v cévách malého kalibru naprosto zanedbatelné.
Protože je tkáň vodivá, působením časově proměnného magnetického pole dochází cestou vířivých proudů k ohřevu tkáně. Tento mechanismus se může projevit i při poměrně malých indukcích magnetického pole prohřevem tkáně.
To je ta jednodušší část, protože stálý magnet má pouze „záření“ a nikoliv „pulzní vlnu“, která je z hlediska vlivu na lidskou mysl zcela někde jinde. (mysl myšleno jako reklamní tahák, nikoliv ovládání mozku na dálku!)
Magnetoterapie se běžně používá i v nemocnicích a je mi vcelku záhadou proč tomu tak je. Předpokládám že síla placeba je natolik silná, že se vyplatí část pacientů redistribuovat právě na tyto metody. Nicméně, z pojištění magnetoterapie často v zahraniční proplácena není.
Miluji pojmy jako „regenerační procesy“ bez vysvětlení o co vlastně jde. Argument vesmírným prostředím a nedostatkem magnetického záření hned následuje, ale vítězem pojmů v této kategorii se stávají kontraindikace. Plísňové choroby či tuberkulóza se léčit magnetem nesmí! Jestli je plíseň více či méně magnetická, to nevím.
Každopádně článek jsem začal efektivitou a na tom bych chtěl celou magnetoterapii zbořit. Metoda sama o sobě nejspíše neškodí a nejspíše ani nepomáhá. Jestli pomáhá, tak extrémně mizivě díky ohřevu tkáně, což by teoreticky mohlo skutečně zvýšit lokální průtok krve a nikoliv „nastartovat léčebné procesy“, ale čistě urychlit látkovou výměnu.
Problém je v poměru cena/výkon.
Nejlevnější metody mají vždy největší vliv a těmi je třeba začít. Nejdražší metody mají pak přínos nejmenší a proto se s nimi končí. Prostě až když není kde brát, jdeme to dražších méně jistých metod.
Právě druhý případ je magnetoterapie. Existuje obrovské množství dalších léčebných prostředků a možností, které sice nejsou tak „cool“ ale mají prokázanou klinickou účinnost.
Někdy to není zcela intuitivní.
Třeba takový vitamin C dodaný po zátěži nám paradoxně zhoršuje adaptační reakci organismu na trénink.
Nebo naopak, trénink koordiace a reakcí je pro agility základním kamenem a obrovského zlepšení dosáhnete pomocí nákupu mé speciální pomůcky. Bulbus Dexterus Manus Sinisterus je můj pracovní název cvičení – potřebuji jen nějaký ten ještě lepší marketingový název. Jako je elektrolyt a nebo pulzní vlna. Nabízím procenta ze zisku, protože jako tenisák to fakt neprodáme.
Jde tedy o to, otevřít si google, vyhledat „magnetoterapie“ (to je ta první, trnitá cesta). Na stránkách výrobců to funguje, na webu lékařské komory je pak jak magnetoterapie i enyzymoterapie zařazena v alternativních metodách. Takže vlastně těžko říct.
Nicméně, z hlediska efektivity je na místě se zamyslet – neexistuje účinnější metoda, která vyžaduje stejný objem investovaných prostředků?
Tím se dostaneme k tématům jako je třeba právě již zmíněná hydratace, nebo i metody jako fyzioterapie, „dornovka“ a další manipulační techniky. Výživa, doplňky stravy a libovolná služba odborníka v nějaké oblasti sem patří. Od astrologie, věštění z tarotových karet třeba po plavání či jen procházky. To vše jsou potenciálně možné metody, byť třeba právě tarotové karty asi nebudou patřit k prvním volbám. Nicméně, finančně to vyjde levněji a účinnost je dost obdobná s magnetoterapií, takže je to vlastně na zvážení.
Ale právě distribuce času a finančních prostředků do sezóny, identifikace cílů a důležitých věcí je právě prvním krokem v plánování sezóny.
A co laser? Ten se nevešel, ale na semináři se k tomu dostanu 🙂
Disclaimer: Jste lékař pracující na oddělení magnetoterapii? Ano, jistě se najdou specifické příklady. U enzymů jsem našel že je vhodná po masektomii a u magnetoterapie skutečně že se používá po operacích hlavy. Jde o populárně pojaté téma – kdy se prostě často lidé zaměří na magnetoterapii, místo toho aby se šli se psem projít.
Vším možným se pak nahrazuje trénink na písku / trávě… je to obsláhlé téma 🙂
