Report – shrnutí schůze

Schůze je za námi, zase za rok. V reportu jsem to všechno podal v rychlosti a jak jsem to proletěl, občas to nedává smysl. Prostě tomu chybí delší věty. Jenže, já chtěl zase hodně poslouchat, takže jsem nemohl dělat dvě věci najednou. Jsem chlap, víc po mě chtít nemůžete.

Takže ještě jednou, tentokrát jako takové shrnutí. Edit: původně kratší, ale spíš je delší.

Úvodem bych rád řekl jednu věc. Ve sportovním světě se pohybuji skutečně dlouho, vlastně celý svůj život. Nějakou formou jsem si prošel celou strukturou „toho všeho“, od reprezentačního trenéra po revizní komise i členy výkonného výboru. Každopádně fakt, že členská schůze Klubu agility je na základě fyzických osob, nikoliv právnických, je neskutečně raritní věc. Ještě se k tomu dostanu.

Každopádně, někdo nás chtěl zabít.

Tolik koblížků na jedné hromadě jsem v životě neviděl. Hned vedle pak hromada koláčků. Festival bílého cukru! Hrnečků pak byla celá řada, ale jak se má člověk prát za práva čtyřnožců, když má k dispozici jen kafe z várnice? Kde jsou chlebíčky, řízky a salátky? A hlavně, kde je cappuccino?

Tady vidím obrovský prostor pro zlepšení. Už jsem byl skutečně na hodně schůzích, ale nějaká ta zelenina byla všude. Agiliťáci jsou přeci učitelé a umí pracovat s odměnou ne?

Tak kde je můj miniřízeček?

Ouke, jdeme k tématu. Zmínil jsem fyzické a právnické osoby, je to trošku delší a nudnější, ale to zvládnete. Moje texty jsou spíš složitější.

Je fajn mít demokracii a otevřenost, nicméně struktura „bafuňářů“ má své výhody, +/- jsou to „profesionálové“ a každý je nějakým způsobem názorově ukotvený. Většinou se to dělá na základě oddílů, kdy předseda oddílu/klubu má váhu odpovídající počtu hlasů. Někdy se jede dle krajů či rozšířených okresů. Každopádně, počet volitelů je vždy významně nižší, než kompletní členská základna. Účast na schůzích se pak neomezuje, tak aby se do diskuse skutečně mohlo zapojit více lidí.

Pak se mimo jiné nestane, že nejsme schopni dát dohromady volební komise. Ta struktura totiž sama o sobě generuje funkcionáře. Aby celá schůze proběhla, je totiž potřeba mít vcelku solidní strukturu – lidé co zapisují, počítají hlasy atd. Pokud vzniknou spory, je to strašně důležitá věc. A spory jednou vzniknou vždy.

Jakmile se v prvních minutách objevil tenhle problém, bylo mi jasné, že budeme mít i další problém později. Formulovat usnesení k hlasování. Překlopit myšlenku na papír totiž není zcela jednoduché a chce to trochu cviku, protože přejít od „mělo by se“ k tomu jak konkrétně to udělat? Není to často úplně jednoduché.

V závěru byl jeden bod na změnu stanov. Je to asi na dlouho, ale dlouhodobě je neudržitelné mít na schůzích fyzické osoby. OSA je aktuálně nepotřebná struktura, takže příliš asi nefunguje. Výhledově je třeba na tom zapracovat.

Často se stalo, že všichni byli vlastně „pro“, ale tak nějak se moc nedohodlo, co je vlastně cílem. Příkladem může být para agility, kde není sporu, že je u toho podpora. Jenže právě precizní pojmenování problému a formulování toho co vlastně chci je kriticky důležité k prosazení zájmu. Všichni se na místě shodli že para sport je fajn, chcem to podpořit ale nic konkrétního se vlastně nedohodlo. Což je škoda.

Často se právě kvůli zájmovým skupinám dělají ještě komise – para, mládež a pak  třeba „disciplíny“ ale klidně i „kraje či oblasti“. Mohla by existovat komise pořadatelů a druhá komise sportovců, která by pak uměla formulovat a argumentovat právě svoje zájmy.

Třeba právě výkoňáky – nikdo nechce zbytečně papírovat, v zásadě všichni jsou pro online řešení. Jenže jak? Na těchto schůzích se totiž často řešení nehledá, to si už každá zájmová skupina vyargumentovala v komisích. Na valné hromadě se pak už jen hledá podpora pro konkrétní návrhy. Často tedy také ne, vše může být dopředu dohodnuté, ale to je už politika a tak to prostě je.

Třeba právě fakt, že přesunutí papíru na onlne KAČR udělá z tohoto úložiště kritický nástroj, který musí být zálohovatelný a obnovitelný (a to v řádu hodin). Také musí být obsloužitelný  a administrativně zajištěný několika lidmi, kteří budou schopni zajistit třeba právě to obnovení ze zálohy. Ne že by to nešlo, náklady mohou být ale enormní.

To stejné pak byla administrativa.

Cena za kterou by se to dalo delegovat, musí být „zajímavá“. Takže debata  by mohla začínat někde u 20K měsíčně. Pokud by se to rozpadlo na úkolové zpracovávání (zadaná analýza, zpracovaná grafika a bůhví co ještě) půjde to trošku výše, ale zároveň by to bylo výborným argumentem pro transparentní účet. Prostě nárazově platit za konkrétní služby a členská základna může zcela čistě a ihned vidět, co to vlastně stalo a za co se platilo.

Celý ten problém automatizace má několik zádrhelů. Je super věc automatizovat procesy, ale obsluha automatizované služby vyžaduje výrazně více kvalifikovanou službu. Přepisovat papírová data je jednoduché a může dělat člověk za 200kč na hodinu. Obsluhovat databázově pojatou práci vyžaduje zaškolení a IT komunikaci pro řešení technických problémů a můžeme býto hodně více. Pak jde už jen o porovnání objemu ušetřených hodin a u menších svazů se ukáže že té práce vlastně tolik níe

U většiny sportovních svazů, kde se pohybujeme v řádu malých tisíců členů se bohužel automatizace často nevyplatí. Což neznamená že jsem proti, jen je fajn o tom přemýšlet do detailu.

Eshopy obsluhující tisíce objednávek, tam je to už něco jiného a i tak jsou pro ně IT náklady významné. Pro svazy, kluby či oddíly je to neřešitelná, byť každoročně řešená, věc.

Soudní spory. Co jsem pochopil, nikdo moc neví čeho se to týká a z úcty k mladším sportovcům se to moc neřešilo. Každopádně, tohle řešit v čase vyhrazeném jako dobrovolnický pro rozvoj sportu, to fakt nechcete. Moc o tom ale nevím, takže nehodnotím.

U juniorského výjezdu chápu v zásadě obě strany a vcelku dobře si dovedu představit, co k tomu všemu vedlo. Situace byla zcela jistě vyhrocená a důvodem je lidské ego a možná do velké míry sociální sítě. Píšeme ve zkratkách a každou zmínku pak bereme příliš osobně.

Vztáhl bych to k sobě. Ve svém reportu jsem ve zkratce popsal vystoupení a ironicky použil výraz, který mi přišel vhodný. Slečna Šiška to cítila nicméně osobně. Nebylo ale nic jednoduššího, než s „dětmi“ jednat jako k sobě rovným. Omluvit se, podat si ruce, vše si vysvětlit. Vím, že dospělí často v jednání s „dětmi“ neumí ustoupit svému egu. A také vím, jak strašně pomůže vcítit se do druhého a připustit, že jsem možná udělal chybu a omluvit se. Já to myslel jako pochvalu – skutečně mám rád sportovce, kteří mají energii a dokáží jí prodat. Na nás trenérech je pak s tou energií pracovat.

Na druhou stranu, zaznělo „zkuste si vzít odpovědnost za 30 dětí“, což je argument na cestě do pekel. S tím do toho každý jde. Rodiče nechtějí nic jiného než to nejlepší pro svoje děti a často to přehánějí. Pokud se tlak sečte, i malé drobnosti způsobí v součtu obrovskou sílu, která působí na trenéra reprezentace. To se děje všude a ve všech sportech.

Pověřený trenér má ale oporu v „systému“. Nějaký ten svaz ho na pozici dosadil a minimálně nějaké to dané období tam sedět bude. Nechci být konkrétní, je to skutečně obecné. Ale ještě nikdy se nestalo, že by si nátlaková skupina (rodičů) vymohla cokoliv.

Mohou být otevřené dopisy, mohou být petice, často se to hrne až k soudu. Prakticky ale neexistuje možnost, jak si cokoliv prosadit tímto způsobem. Letošní vítěz Tour de France řekl, že nepojede OH, protože nominace v kategorii žen nebyla fair a dokud nebude fair, nezmění své rozhodnutí. Prosadil si svou? Neprosadil.

Systém vždy reaguje protitlakem a tím kdo tyto spory odnese je vždy výhradně sportovec. I když bude trenér odvolán či cokoliv jiného, škoda už byla napáchaná. Škoda na sportovcích.

Co bych měl udělat jako rodič reprezentantů? Dorazit na schůzi. Bylo tu proboha jen 80 lidí. Velmi jednoduše stačilo pověřit celý výbor prakticky čímkoliv. Řešit to dopředu, nikoliv zpětně.

Pak se řešilo spojení/rozdělení kvalifikaček. Tady by se hodila právě třeba metodická komise, protože to je sportovní problém a vlastně každý názor je správný, protože někomu vyhovuje.  Někdo v kvaldách vidí možnost se nominovat, jiný pak možnost zazávodit si s těmi nejlepšími a setkat se.

Snížení rychlosti XS. Přesně tohle byl příklad, který měla prosadit XS zájmová skupina. Šlo úplně v klidu prosadit zcela konkrétní číslo rychosti, které se pak povinně zapracuje do koncepce. Takhle se třeba sníží, třeba ne. Třeba ne dostatečně.

Zprávy KRK na FB vypadají v zásadě strašně drsně. Těch lidí, kteří jsou ochotni něco udělat je ale strašně málo. Koneckonců, i za report ze schůze jsem dostal na FB sodu, že to je názorové. Názor mám, rád ho proberu. Když se budu mýlit, svou chybu uznám ale upřímně, často se to nestává (pro vysvětlení: vtip 😊 ) Každopádně, v reálu měl každý jeden člověk v sále jedno společné – zájem o agility. Všichni jsme na jedné lodi a právě osobní setkávání je cestou, jak si vysvětlit různé postoje, jejich důvody a dojít k rozumným kompromisům.

Jinak to nepůjde, jsme živočišný druh, který je závislý na komunikaci.

Trošku jsem se do každého navezl. Do organizátorů hned od začátku absencí chlebíčků a přebytkem koláčků. Mám rád ironii, zvykejte si. Jestli mi ale vážně něco na tomto setkání chybělo, tak to bylo poděkování. VV, KRK, organizátoři závodů, závodnici. Ti všichni se sešli a ti všichni si měli navzájem poděkovat.

Každý, kdo se přihlásil do nějaké té komise má moje uznání a zasloužil si potlesk. Každý, kdo promluvil a projevil svůj názor si ho zasloužil ještě o kousek víc. Každý, kdo je v organizační struktuře a dává svůj volný čas všanc? Vím, že do toho dáváte všechno, bylo to vidět. Takže co mi chybělo? Díky KRK za možná vtíravé otázky. Psal jsem „první krev“. Ale to je vaše práce, díky za ní. Řešil se výjezd juniorů, napadlo někoho poděkovat těm, kdo to zajistili? Třeba jste nebyli spokojení, ale i tak, někdo se staral o Vaše děti a evidentně tomu dal všechno. Celou schůzí nás prováděla Karina a díky by si také zasloužila.

Všem díky, užijte si večer.

Podobné příspěvky