Začínáme
Tréninku a hlavně psaní o něm se věnuji už několik let. Nejsem agility handler, ale manželka Dana už běhá taky nějakou dobu a agility se tak prolíná celým mým životem.
Koneckonců, poznali jsme se na kurzu pro trenéry na společných hodinách anatomie.
Agility mě zajímá ale i profesně. Jde o unikátní sport, kde se spojuje množství požadavků, které jsou vcelku protichůdné. Prakticky nelze udělat kompletní tréninkový plán, protože přidat do všeho toho zmatku sportovní vědy ještě psa, tak to příliš nepomohlo
Často trénuji triatlonisty. Udělat efektivní trénink pro někoho kdo kombinuje trénink atletiky, cyklistiky a plavání je prakticky nemožné. Vtip o tom, že neumí ani jedno pořádně je v zásadě platný.
U agility je to ještě složitější.
Veškerý možný čas se vyplatí věnovat spíše tréninku handlingu, než čemukoliv jinému. Fyzicky je třeba být zdatný, samozřejmě ale prostě se příliš nevyplatí trénovat sám sebe. Samotný fyzický výkon handlera je prostě třeba nějakých 20% celkové výkonnosti, kterou tým musí na parkuru předvést.
Tento blog, spíše podblog, se tak bude nejvíce věnovat právě těm 20% procentům a řešit základní problém.
Efektivitu.
Handler nemá čas, protože se věnuje tréninku handlingu. Ale i tak, kdo je na parkuru rychlejší a obranější, ten vyhrává.
Handler si proto nemůže dovolit dělat něco jen tak. Musí mít efektivitu ještě o řád vyšší, než ti triatlonisté.
