Biomechanika #1 – poznámky z praxe

V minulém textu bylo možná víc teorie, ale od něčeho je třeba se odrazit. Při druhém měření jsem přidal třetí senzor – snímání úhlu, který svírá hrudník a pánev je velmi důležité pro analýzu techniky běhu, takže proč si nejdříve nevyzkoušet opět základní principy.

Problematické je zatím vůbec uchycení senzorů na psa. Tejp sám o sobě je dobrý, protože lze se srsti snadno sundat, nicméně právě senzory na zádech jsem doufal že vydrží o něco déle.

Na nohou je obdobný problém, pokud chci senzor mít co nejvíce na nártu, musí jít tejp přes polštářky na noze. Při volném pohybu to zatím nevadí, ale na parkuru bude problém s tím, že ovlivním došlap.

Data ze zad ukazují solidně „napadání“ na jednu nohu. Tady vidím diagnostický prostor pro měření poúrazových stavů. Potenciálně i vliv suplementace, protože jak Richard, tak výhledově Káťa (kavalír, zatím se měření neúčastní) jsou starší a nějaký ten zdravotní problém už mají. Změřit dopady výživové suplementace na pohyb – to je fajn ne? Bohužel tihle dva zrovna už doplňky, mají takže budu hledat nemocné psy 😀

Data bude nejdříve třeba nakalibrovat. Umím zatím změřit jak hodně se hýbe hrudník a pánev nahoru a dolů (+do stran) při chůzi, klusu i sprintu. Teprve porovnáním dat s jiným psem ale zjistíme, co je vlastně optimální.

U člověka platí, že nechceme příliš skákat ani se hýbat do stran. Což je mimochodem právě to, co měřím na seminářích. Vcelku dobře se tím dá diagnostikovat, které svaly má člověk oslabené a které případně příliš posílené.

U psů to bude stejné.

Jakmile dám dohromady metodiku pro měření biomechaniky, lze pokračovat stejně jako u lidí – podívat se na metabolismus. Měření laktátu a glykémie narazí nejspíš na děsnou nepopularitu u psů, ale tohle si necháme až na příště.

(třetí díl bude už z parkuru)