V čem se liší trénink psa od tréninku člověka?

Dnešní článek má trošku delší úvod a točí se sice kolem tréninku, ale hlavní dopady má směrem k rehabilitaci zvířat.

Obecné tréninkové principy platí jak pro trénink lidí, tak pro trénink zvířat. Třeba taková psychologická stránka tréninku, kde se pracuje s motivací. Někteří psi cvičí lépe na hračku, jiní na jídlo a jiné baví samotný pohyb. U lidí tomu je naprosto stejně, někdo má motivaci ve fotkách na instagramu či potřebuje mít fotku z půlmaratonu s medailí za účast na sociálních sítích. Jiný sportovec se poměřuje sám se sebou a hnací motor má uvnitř.

Základní princip je stejný.

Obdobně je tomu u skladby tréninku, kdy správné vedení a plán vede k příslušné adaptaci. Rychlejším se psovod i pes stávají po jiném tréninku, než jaký potřebují pro rozvoj vytrvalosti.

Rychlostní trénink má své zákonitosti, ale existují i drobná místa, kde jsou dopady odlišné u lidí a u psů. Natolik odlišné, že jeden typ tréninku u lidí vede ke stimulaci zcela protichůdné oblasti, než obdobný trénink u psů.

Zkuste se schválně zamyslet, co by to tak mohlo být.

Pokud půjdete společně na dlouhou vycházku, jak pes tak psovod budou trénovat vytrvalost. Pokud budete běhat na agility parkuru, je to pro oba částečně rozvoj rychlosti i obratnosti. Pokud budete jen sprintovat, opět oba budou trénovat to stejné – rychlost.

Jenže slepým opakováním (nejen) tréninkových metod používaných pro lidi, můžeme dojít v některých případech k opačným cílům.

Celé se to točí kolem jednoho  sice vcelku specifického případu, ale na něm si můžeme demonstrovat velmi jednoduše a pochopitelně potřebu individualizace. A také, že nad problematikou je třeba přemýšlet.

Představme si, že máme člověka po zranění. Podstupuje rehabilitaci. Základním kamenem jedná části rehabilitačních technik je kontrolované mírně zatěžování. Používáme různé odporové pomůcky z gumy a pomalým pohybem zatěžujeme kontrolovaně a pod dohledem daný sval například. Dopady jsou nejen na aktivaci, ale i na nervovou soustavu, kdy se učíme klidně i provádět daný pohyb správně.

Zařazujeme pak i plavání, což je opět postavené na stejném principu. Relativně malý odpor, který nám klade voda je vhodnou pomůckou pro stimulaci našeho těla. Protože pohyby provádíme pomalu a máme odpor, který není úplně zanedbatelný, dochází velmi efektivně k nasvalení celého těla, protože jde do velké míry o silový trénink, což potvrdí každý pohled na závodního plavce.

Trošku paradoxně (a zdánlivě) pak je ortopedy doporučována cyklistika na rehabilitaci kolen. Důvod je opět stejný, díky možnosti zvolit si převod, můžeme šlapat s velmi nízkou intenzitou v kontrolovaném pohybu. Celý pohyb je tak výrazně méně náročný, než chůze či dokonce běh.

Pokud se budete ale věnovat závodní cyklistice, budete šlapat výrazně větší silou při výrazně větších frekvencích pohybu. Prakticky jedna a tatáž metoda – cyklistika – může jednomu kolena odrovnat a druhému je rehabilitovat.

Ještě vydržte, pomalu se dostáváme k pointě příběhu.

Kontrolovaným pohybem s mírným odporem je pak třeba chůze psa ve vodě. Předpokládám, že čtenáři toto znají velmi dobře, takže zde si popis odpustím. Každopádně, díky pomalému pohybu pásu se pes pohybuje s mírným odporem a zaměstnává svaly o něco málo více, než běžnou chůzí. Kterou třeba nezvládá po delší dobu, právě ze zdravotních důvodů.

Tak a jsme u pointy dnešního článku.

Zpět k plavání.

Nakolik je plavání psa podobné plavání člověku? Zatímco člověk plave skutečně kontrolovaně a SILOVĚ, pes plave vcelku nahodile a FREKVENČNĚ.

Jde nejen o tvar tlapky, kdy pes nevytvoří tvar jako my rukou. Ale i poměr délky končetin, kdy psí tlapka a noha jsou dohromady výrazně kratší. Díky obojímu má pak ve vodě při plavání výrazně menší odpor. Zkuste si plavat prsa či kraul a pak „čubičku“ – krátké a rychlé, spíše cákání než plavání. Nicméně přesně tento rozdíl je strašně důležitý.

Není to o tom, že by snad plavání bylo pro psa nevhodné, to vůbec. Je to o tom, že stejná „tréninková“ metoda je pro oba živočišné druhy zcela rozdílná. Plavání jako takové patří tedy na trochu jiná místa v tréninku, než je tomu u lidí – kde se plavání často zařazuje směrem k všeobecnému nasvalení a často i k regeneraci.

Frekvenční trénink sám o sobě má své zákonitosti a příslušného zlepšení -> adaptaci, dosáhneme jen s efektivním tréninkem. Nikoliv nahodilým.

Obdobné uvažování lze pak rozšířit právě směrem k rehabilitačním metodám, kdy se často překlápí funkční věci u lidí na zcela nefunkční věci u zvířat. Koneckonců, je tomu i obráceně, kdy se třeba právě výrobky „na klouby“ pro koně prodávají i pro lidi – a jako „silnější“.

A ano věřte tomu, že se agility profesionalizuje a právě tento druh přemýšlení směrem k efektivitě tréninku se stane zcela nezbytným. K tématu se ale dostanu v dalším článku, což bude paradoxně „neagilitní“ report a komentář z proběhlého WAO. Dejte si blog do záložek a mrkněte za pár dní 🙂

ZAUJAL VÁS ČLÁNEK? Chcete přijít na seminář či online lekce?