(nejen) hydratace psa – závěr – Agility pohledem trenéra

Když jsem začal pořádat kurz tréninku psovodů, pořád jsem se pohyboval na „vlastním hřišti“, tréninku člověka. Když jsem se pustil do sepsání textu o psech, dost dobře jsem ale netušil, jestli o tento typ informací bude vůbec zájem.

Z ohlasů to vypadá že ano, takže může přijít možná takové krátké dovysvětlení. Zahlazení na závěr, trošku zjemnění. Smíchal a načal jsem obrovské množství témat a pár lidí chtělo jasnější a praktičtější závěry.

Nešlo ani tak o to, že by princip doplňků nefungoval. Jde o to, že je to až nadstavba – a že přestože nám věda zdánlivě dává jasná doporučení, většinou si z toho vezmeme jen část. Vezmeme si rovnováhu elektrolytů a zapomeneme na běžnou stravu. Vezmeme si trénink na konkrétní hladině laktátu, tepu, výkonu a zapomene na základní kondici. Věda ráda prezentuje topové myšlenky, ale pořád je třeba mít na paměti jakousi pyramidu. A věda nám dává odpovědi i na zcela základní problémy, jen máme jako lidé tendenci právě základní otázky přeskočit a v pyramidě šplhat co nejvýše. Jenže užití všech rad NAHOŘE stojí na plně funkčním a hotovém ZÁKLADĚ.

Čtenáři mého blogu o tréninku lidí to už vědí, absolventi školení, kde přednáším to vědí také. Když si mě někdo pozve na seminář, neví přesně co dostane a kam všude zabrousíme. Stejně tak posluchači mého podcastu o tréninku to mají někdy těžší. Občas potřebuji více prostoru pro vyjádření myšlenky, protože rád sděluji celý kontext najednou. A jednoduchá doporučení nedávám, rád ale probouzím v lidech otázky a snahu o další vzdělání.

Mám obecně radši osobní kontakt, je to lepší z mnoha důvodů.

Je to dané mou profesí – jako trenér musím spojit strašně mnoho oborů. Musím umět komunikovat se sportovním lékařem, fyzioterapeutem, masérem, psychologem. Musím ale umět plánovat sezónu, řešit nominace, vyznat se v hodnocení a tabulkách. Trenérská práce je z jistého pohledu manažerská, kdy je třeba spojovat desítky odborností a nastavovat rozumnou rovnováhu v rámci možností – ať už jsou limitem finance, čas, povolání či rodina. Je potřeba rozumět pokročilé statistice i matematickým metodám, stejně jako jemnosti psychologie sportovců. Neustálé vyhodnocování komplexních požadavků na základě desítek kritérií, to je práce trenéra. Každý trenér je tak z jedné strany renesančním člověkem a z druhé strany možná i takovým broukem Pytlíkem. Snažím se být ale spíše Ferdou mravencem.

Takže proto článek nekončil jednoduchou sestavou doporučení. Dnes udělám ale výjimku.

Každý sportovec je jedinečný a jednoduchá řešení se sice dobře prodávají a mohou být klidně i funkční, ale jen znalosti nás mohou posunout na cestě správného výběru.

Můj středoškolský učitel matematiky nám to jednou vysvětlil. Buď si budete pamatovat VŠECHNY vzorečky na výpočet plochy a objemu těles, nebo se naučíte INTEGROVAT a každý jeden vzoreček si pak budete umět odvodit.

U výživy je to stejné. Naučte se základní principy biologie a vždy se budete umět rozhodnout. NEBO se musíte naučit všechny varianty nazpaměť.

Nicméně, i tak si pojďme popsat nějaké varianty a možnosti, které z článku plynou. Takové případovky.

1/ Celodenní sobotní závody, tři běhy v sobotu, start brzy ráno. Očekávané vedro.

Už jsme si řekli, že pes ztrácí „živiny a minerály“ zejména zadní částí těla ve dvojím skupenství. Díky obrovské spotřebě kyslíku pak generuje solidní množství tepla. „Zavodnit“ psa je dobrý nápad, ale nezačínáme po příjezdu na místo, ale už den předem. Pes má tak možnost veškeré nepotřebné látky vyloučit močí a my víme, že do závodu vstupujeme s rovnováhou na minerální straně. Takže elektrolyty přidat zavčasu. Nacpat do těla více vody lze také bez problémů, protože přebytek vyčůrá zavčasu a nebudeme psa stresovat nemožností čůrat (halové závody!).

Což je mimochodem častý problém – zavodnit psa příliš je velmi jednoduché. Ničemu to v zásadě nevadí, pokud se můžete vyčůrat. Jenže stres nám to (ale i psům) dost znemožňuje, zkuste si vypít dva litry vody a fouknout tam dvě tři kafe – zcela jistě vás čeká návštěva velkofenomenálního toi toi zařízení. Těšíte se? Psa rozptyluje už samotný fakt, že je na závodech. A lidé ho ještě napustí množstvím vody!

Dokonce je to tak, že anaerobní výkon se zlepšuje v případné mírné dehydratace. Problém nastává pak v čase – tj. nezavodňujete psa v pátek kvůli pátečním závodům, ale kvůli nedělním. Tady se nám totiž přesouvá vliv regenerace, která má výraznější váhu. Pokud vám jde ale o jednotlivý běh (který je krátký – netýká se mushingu!) tak zavodnění spíše škodí.

Jak plyne z povahy metabolismu a svalových vláken psa je důležité psa aktivovat „rozchozením“. Včas aktivovat i maximální intenzitou a pak nechat odpočinout. Vysvětlení je trošku složitější ale potřebujeme dosáhnout co největší biomechanické účinnosti – takže psa rozeskákat. Jde o to, že neúčinný pohyb generuje ještě více tepla a jestliže očekáváme vedro musíme to nějak řešit.

Což je přesně směr, který je mnohem důležitější!

Mnohem zásadnější než potenciální nedostatek elektrolytů (ha!), je snaha psa udržet v chladu. V den závodu si skutečně nepomůžeme poměrem sacharidů/bílkovin či elektrolytů ve stravě. Ty komplexní požadavky které jsem zmínil na začátku vedou totiž k naprosté preferenci teploty.

Existuje několik možností jak psa zchladit.

Je lepší stříbrná odrazná vesta nebo mokrá „odpařující“ vesta? Přesně k tomu vedou moje články, vysvětlím princip fungování a závěr si pak už můžete udělat sami. Dnes dělám vlastně ale výjimky, že? Popíšu to tedy celé.

Stříbrné odrazné plochy máte už na autě a vytváříte tím chladnější prostor v autě, tam kde je pes. To je fajn nápad, který určitě funguje. Logicky se pak nabízí dát obdobu této plachty ještě na psa, pokud opustí bezpečí auta.

Mokrá vesta je pak normální kus hadru, který je namočený a postupně usychá. Takhle bych to ale neprodal, že? Pokud budu ale prodávat adiabatický komplexní set na psa, stejný kus hadru se stane mnohem prodejnějším! Profit!

Fyzikálně jde o to, že voda převezme poměrně hodně energie, aby se vypařila – a tuto energii právě vezme z povrchu psa. Když vylezete ze sprchy, tak je vám zima právě protože se vám odpařuje voda z těla. A je úplně jedno, jak máte na sobě horkou vodu – ba právě naopak. Už jsem zase hodně odbočil, ale jestli chcete aby vám bylo při cestě ze sprchy k ručníku teplo, bude fajn pokrýt se předtím tenkou vrstvou ledové vody – ta se bude odpařovat pomaleji a vám bude jako v bavlnce.

Máme tedy dvě varianty a jestli jsem v prvním článku hodil vidle do obchodu s HMB pro psy, teď to odnesou výrobci oblečků. Sorry.

Kde se bere nejvíce tepla?

Pes má obrovskou spotřebu kyslíku, což je něco jako benzin v autě. Zjednodušeně si lze tělo představit jako motor – pokud budeme porovnávat motory aut co spotřebují 5l/100km a 10l/100km je velmi pravděpodobné, že ten s větší spotřebou bude výrazně teplejší. Někam ta energie jít musí a veškerá energie jednou skončí jako teplo.

Pak zde máme další případ, teplo přijaté ze slunce. To je extrémně důležité, pokud máte doma želvu nebo leguána. Oni se budou nahřívat dlouhé hodiny na sluníčku aby se vůbec mohli pohybovat. Tak to tento druh živočicha má, teplo vstřebává ze slunce, protože ho velmi málo generuje uvnitř. A proto nemají srst, ale velmi dobře teplo vstřebávající krunýř či šupiny. Sluníčko nahřívá mnohem lépe kamínek (želvu) než kůži, která je pod srstí. Každopádně, počítat to nemusíte – energie přijatá sluncem je skutečně minimální, proto tito tvorové žijé jen tam, kde to slunce skutečně peče a dopadá pod správným úhlem. Na agility je skutečně vhodnější onen tygřík, než želva (mimochodem, želvy jsou dost rychlé a ty naše rády skáčou z kamenů dolů)

Výrazně větší problém (množství tepla) nám tedy vzniká UVNITŘ těla než nějakým pobytem na slunci. To je důležitá informace, protože řešíme ten zásadnější problém a až pak ty další. Srst těm zvířatům skutečně funguje vcelku dobře. Oholte psa a máte najednou dvojici problémů – nejen, že vyrábí teplo uvnitř, ale díky dopadové ploše se začne zahřívat i pobytem na slunci.

Takže: pouze a výhradně adiabatický komplexní set (mokrý hadr) je funkčním řešením. Musí být ale MOKRÝ a musí docházet k odpařování, což nás vede k větraným prostorům. Jakmile to uschne, jste na cestě do pekel, protože nedochází k odpařování.

Edit: Aby bylo jasné – tím hadrem je myšlena mokrá vesta. Ta skutečně smysl má. Nicméně, odkáže chladit skutečně silně, zkuste si to klidně na sobě. Takže je třeba přemýšlet, kdy se nám to vyplatí a kdy již ne. V komentářích zazněla i možnost prochladnutí zad, což by se potenciálně asi stát mohlo. Ale měření je jednoduché – sáhněte psovi do srsti co nejhlouběji. Jde prostě o vyhodnocení situace, stavu a kondice psa a třeba právě i průvanu, který dokáže chlazení razantně zvětšit.

Je to tak jednoduché? Není! Fyzický výkon po velmi krátkou dobu podáváme vyšší, pokud jsme mírně dehydrovaní. Už jsem to zmiňoval a není to příliš intuitivní, ale berte to jako fakt. Zároveň ale platí, že objem krevní plazmy pomáhá v ochlazování a obecně v adaptaci na teplotní stres. Také platí, že tento objem nezvednete tím, že se hodně napijete, protože tady je jediným benefitem, že vám chce čůrat a pak můžete kreslit do sněhu hezké tvary. Objem krve lze zvednout pouze tak, že to bude adaptační reakce organismu, což se stane ale právě třeba právě po sportování za vyšších teplot. S dostatkem železa, kyseliny listové a vitamínu B12,B6 a B2 to půjde už samo. To jsme ale už hodně u pokročilejších školení, která pořádám pro trenéry. Když bude zájem, třeba udělám i kurz pro psovody 😀 Každopádně, teplotní stres sám o sobě může být i tréninkovou metodou.

2/ sobotní velmi pozdní závody

Tady nás zajímá čas startu nějakého závodu. Psovod ani pes nemají (většinou) v běžném režimu fyzický výkon takto pozdě, takže nám půjde o nastavení biorytmu a fakt, že změna času nás dělá nervóznějšími. V průběhu dne se nám také mění hormonální hladiny, takže lze vcelku přesně říci, kdy se nám podává velmi dobře intenzivní výkon. Většinově máme ale nastavení spíše na dopolední/odpolední sportovní výkony.

V průměru je to velmi dobré ráno, bez ohledu na nějakou rozespalost. Ale okénko máme i odpoledne, tma už má ale vliv i náš dopolední program. Protože žijeme životy jako žijeme, svůj prostor dostane i stres. Stres v tomto případě z neznámého – k tomu se často dostávám na seminářích, jak pracovat se stresem. Každopádně, neznámé věci generují vcelku hodně stresu. Výživově máme sportovní výkon podáváný večer zcela mimo režim, takže zde máme zcela jasnou krmnou dávku pro psovoda plnou sacharidů. Pes nic neví, tomu je to vcelku jedno.

Odbočka. Časem si na to zvyknete a moje texty buď nebudete číst vůbec nebo opakovaně.

Existují vcelku zajímavé studie na pachové stopy při policejní práci. Dříve se pracovalo s tím, že si vezmete nějakou věc, kterou má pes ucítit. Hodíte jí do řady s jinými věcmi, které vypadají podobně. Prakticky to probíhá jak? Pes má najít ponožku od konkrétního člověka. Vy jeho ponožku dáte do řady společně s jinými ponožkami. Pes si pak daného člověka očichá a jde hledat onu ponožku.

Nastal zde problém s matematikou a principem vědy, kdy se se psem pracovalo jako se strojem na rozpoznávání pachů. S ponožkou manipuloval psovod, takže on věděl jaké je správné řešení. Při tréninku musel psa pak odměnit, takže to v zásadě vědět musel. U lidí to řešíme tak, že vyhodnocování provádíme dvojitě slepě – člověk co vyhodnocuje pokus eviduje pouze čísla. A člověk co zadává pokus má také jen čísla. Po celou dobu pokusu vlastně nikdo nic neví.

U psů je to podobné – pokud se „zaslepil“ psovod, takže nevěděl která ponožka je správně, prudce klesla efektivity pachových stop pro použití v kriminalistice. Jde o to, že pes i přes veškerou snahu prostě psovoda „přečetl“.

Velkou část informací, které sdělujeme světu nepodáváme řečí ale nonverbálním způsobem.

Což nás vede opět k našemu případu a návratu z odbočky, pokud máme nestandardní závodní čas a jsme z toho nervózní nebo jsme čistě v diskomfortu – neplatí výše uvedené „psovi je to jedno“.

Pokud chceme mít sebejistý tým, musíme mít nejdříve sebejistého psovoda. Téma jak vyřešit mentální přípravu je zcela jistě mimo rozsah tohoto článku, podstatné je ale to, že primárním limitujícím faktorem v tomto případě není teplota, rovnováha elektrolytů ani obsah bílkovin ve stravě, ale „hlava“ a to zejména u psovoda. Tohle téme velmi rád řeším na přednáškách, mentální práce je neskutečně důležitá. Mimochodem, sportovní doping přesunul své těžiště z podpory vlastního fyzického výkonu právě směrem na řešení stresu či bolesti.

3/ závody od pátku do neděle

Ano, tady už se nám vyplatí „zavodňovat“. Na vysvětlení potřebuji whiteboard a fixku, což na přednáškách mám. Tady se musíte spokojit s psaným textem, což vám nezávidím. Už jsem to zmínil výše, voda má zásadní regenerační parametry. Když se u lidských sportovců řešilo, jak nejlépe urychlit regeneraci, porovnávalo se hodně věcí. Strečink po i před, masáže, magnety a bůhví co ještě. Prokazatelný a největší vliv mělo ale to, když se sportovec po tréninku hodně napil. Takže pokud cílíme na nedělní finále, musíme tomu přizpůsobit i stravu a pitný režim.

Pokud běžně nejsme na sacharidech (povětšinou BARF), tak začneme už v pátek mírně zvyšovat hladinu sacharidů. Pes by na to nicméně měl být zvyklý, závody by neměly být něčím výjimečným (což je také častá chyba, dělat ze závodu vyjímečnou věc.). Takže sacharidy zařadit občas i v běžné stravě, tělo s tím musí umět pracovat. Každopádně zmíněná lžíce medu či čehokoliv na co je pes zvyklý a obsahuje větší množství sacharidů je v průběhu vícedenní zátěže dobrá volba. Pokud se budeme bavit o větší zátěži, je třeba doplňovat glykogen prakticky ihned po skončení aktivity. Což se ale nejspíše netýká třeba právě agility, tam k vyčerpání svalového glykogenu nedochází. Fyzická zátěž je prostě příliš krátká.

Nicméně, manipulace s množstvím glykogenu ve svalech je možná jinak a cíleně (mít na startu více glykogenu a vyšší aktuální krevní glykémii). Naše tělo se chová racionálně a pokud dochází k vyčerpání a následnému doplnění glykogenu ve svalech, tento zásobník (svalový glykogen) má pak naše tělo tendenci zvětšovat. Cíleně tedy můžeme glykogen ve svalech spotřebovat – intenzivně sportovat – a pak ho doplnit. K vyčerpání může docházet klidně až necelý týden před cílovou aktivitou, tady je časování vcelku individuální ale rozhodně nejde o hodiny. Příprava na závod tedy není jen o handlingu, ale i strava je důležitá a horizont uvažování je skutčně týden. Mnohem více než psa se tato manipulace bude potenciálně týkat spíše psovoda, nicméně tady už se dostáváme asi mimo obsah článku. Téma ke studiu se jmenuje periodizace tréninku a moderní věda dost pozměnila náhled na tuto problematiku, kdy se KONEČNĚ začíná například pracovat s hormonálním cyklem u žen/dívek a nikoliv pouze jen se sacharidovou superkompenzací.

4/ malá a velká plemena

V článku jsem zmínil rozdíly ve vnitřních procesech malých a velkých plemen. Dohledal jsem i pár dalších prací, ale tady se strašně projevilo to, co jsem psal obecně o studiích na psech. Nejde o sportovní studie. Krom toho rozlišovat jen malá / velká plemena je z principu nedostatečné, smysluplná studie by se věnovala čistě jen jednomu plemeni a porovnávala sportovce/nesportovce.

Nicméně je zřejmé, že biomechanika pohybu u menších plemen vede k větší frekvenci končetin. Poměr váhy těla a délka kostí pak směřuje na výslednou sílu nutnou k prudkým změnám směru, zejména po dopadu. Absolventi mého kurzu si vzpomenou na skoky do stran, vy ostatní si dejte pár dřepů s výskokem – to jak hluboko půjdete závisí na vaší váze a také z jaké výšky skáčete dolů. Pokud se vám koleno ohne příliš, stehenní svaly nejsou už v optimálním postavení a sílu nutnou pro zvednutí přebírají hýžďové svaly.

U psů to je stejné.

Točení za skočkou je výrazně silovější pro těžší a větší plemena, jde pak o to, jak je daný pes nasvalený a jak ten pohyb proběhne detailně. Použít lze zpomalené záběry z kamery případně pokročilé senzory (už jsem zaznamenal i přímo řešení pro psy)

Reálné doporučení do života je pak spíše pro majitele obou variant plemen. Pokud máte psa v kategoriích S a L tak je třeba si uvědomit, že náročnost sportovního života je pro ně jiná. Vzhledem k variabilitě plemen to asi do detailu rozebrat už nejde, ale zkuste si sami změřit – kdy se začne malý a velký pes přehřívat, jak často pije a naopak, za jak dlouho se ve stínu zchladí.

Majitelé jedné velikosti psů tak nějak přirozeně a intuitivně najedou na optimální režim mnohem jednodušeji, protože to prostě odpozurují lépe.

Každopádně „zavodňování“ s vyšším obsahem sacharidů bude mít nejspíše větší efekt u menších plemen.

5/ dělám to jako…

Chvilku jsem váhal, jestli tento bod zařadit. Jde o slepé následování nějakých praktik, které dělá někdo „lepší“. Je to dokonce jeden z nejčastějších problémů, které řeším. Snídám vločky, protože Karel také. Před závodem mám rozcvičení takové a makové, protože Karel také. Po závodech jím (potažmo pes) to i tamto, protože Karel také.

Celé toto téma je opět vhodnější na seminář a osobní vysvětlení, jde ale o to že tady vám prostě nepřeje statistika. Slepé následování někoho, kdo je zrovna „lepší, rychlejší, výkonnější“ je fajn, pokud víte PROČ to dělá. Také nemáte tušení, jesti je ten člověk lepší DÍKY tomu co snídá, nebo NAVZDORY. Zkušenost mám takovou, že mnoho výborných sportovců dosahuje svých výsledků často NAVZDORY svým tréninkům a denní rutině. Oni jsou dobří přirozeně, mají prostě potenciál výrazně výše něž běžná populace a mají tak prostor dělat množsví chyb, aniž by se to zásadně projevilo na jejich relativní výkonnosti.

Průměrně talentovaný sportovec pak bohužel nemá prostor na chyby a vše musí dělat dobře. Nedávno jsem sepsal článek pro cyklisty a velkou část bodů – všechno špatně – dokáží splnit právě ti nejlepší sportovci z mládeže, protože to prostě překryjí svým talentem.

6/ závod kdykoliv. Ve volném čase máte za sebou už třetí článek na tomto blogu a stále nevíte čím psa zavodnit.

Chcete to dělat dobře? Nezbývá vám nic jiného, než myslet na vše. Je to hloupé, ale je to tak. Mám zde ale takové bodové řešení:

1. V klidu si sednu
2. Vezmu papír a tužku
3. Vzpomenu si na seriál „byl jednou jeden život“
4. Šéf těla – ten s těmi vousy, víte? Tak co on bude řešit? Co chcete sdělit tělu?
- a. Závod na 30s, kdy a kde spíme, cestování, možnosti jídla…
- b. Naformulujte si situaci jak lego – základní stavební věci.
5. Co z těch věcí je největším stresorem? Seřadit!
6. A jdeme od těch důležitých věcí

Někdy je to skutečně hydratace, ale jak jsem si řekli – jde nám většinou čistě o vodu. Kdo přidá jogurt, vývar, libovolný prášek… to je už nadstavba.

V anglické literatuře se používá termín „fundamentals“, který se mi osobně líbí více než „základy“. Náš ekvivalent by měl být spíše „to podstatné“, já každopádně používám radši anglický termín.

A o tom to je celé.

Nejdříve řešíme to podstatné a až pak se pouštíme do dalších věcí. Zajímavé je, že poznání těch základů do detailu nám umožní velmi dobře řešit ty složitější problémy, protože všechny problémy jsou rozložitelné na ty základní stavební kameny.

Agility se stává čím dál tím více profesionálním sportem. Postupně se všechny pozitiva i negativa s tím spojená začnou projevovat. Ať už je to třeba právě prodej doplňků výživy, které jsou často zcela nefunkční a přesto se prodávají. Také se objeví řada naprosto nesmyslných doporučení, stejně jako v každém jiném sportu. Na druhou stranu, lze se inspirovat a vyvarovat se co nejvíce chybám, které se staly v jiných sportech.